Přihlášení
Registrace
 
  
  
  
  
  
  
  
  
  

 
Zpět

Naše první výstava!

3.5.2003 se ve Frýdku-Místku konala XXXII. MEZINÁRODNÍ VÝSTAVA KOČEK. Byla to naše první výstava, které jsme se zúčastnili coby vystavovatelé, nikoli pouze jako návštěvníci. Účastnili jsme se jí pouze s jednou z kočiček. Vystavovali jsme jen Baby i když jsme se těšili, že svou první výstavu absolvují obě dohromady a budou se "psychicky podporovat" :-) Bienečka totiž byla před časem nemocná a do termínu výstavy se jí nepodařilo dostat se do 100%ní kondice.

Účasti na výstavě předcházela poměrně dlouhá příprava. Vzhledem k tomu, že jsme ve vystavování kočiček elévové, museli jsme si nejdříve pozjišťovat, co je potřeba k tomu, abychom se na výstavu vůbec mohli přihlásit. Nejzákladnější podmínkou je členství v organizaci chovatelů koček, tzv. Základní organizaci (ZO), sdružením zastřešovaným Českým Svazem Chovatelů ČSCH. Tak jsme si vyplnili přihlášku a zaplatili členský příspěvek. Pak už jsme si mohli vyzvednout přihlášku na výstavu, tu jsme vyplnili a nechali potvrdit právě naší ZO36 Brno.

 Pak je nutné vyhledat si propozice výstavy, které se chcete zúčastnit a pokud možno nepromeškat termín odeslání přihlášky a zaplacení klecného.

Velice důležité je připravit si dekorace do klece. Vybrat barvu a materiál, ze kterého budou záclonky v kleci, vymyslet, jak vlastně mají vypadat a hlavně je ušít… Vybrali jsme si decentní, zelenkavou, splývavou látku. Doufali jsme, že se na ní bude Baby hezky vyjímat, což se, myslím, podařilo. Vybraný odstín není nijak křiklavý a pěkně ladí Babynce k srsti. Já bohužel v šití na stroji nevynikám, ale naštěstí mám šikovnou maminku, která umí šít nádherně a dekorace nám, na základě našich náročných požadavků, "spíchla". (Ještě jednou MOC děkujeme! :-)

Dva dny před výstavou jsme si začali psát seznam věcí, které s sebou nesmíme zapomenout vzít. Ještě štěstí, že jsme si ho začali sepisovat dopředu, protože jsme si v průběhu oněch dvou dnů vzpomněli na spoustu drobností, bez kterých bychom se neobešli - jako například přípravek na mytí oken spolu s papírovými ubrousky (přední část klece byla naštěstí skleněná), nůžky, izolepu, plakátek se jménem a plemenem kočičky, vizitky, hřebeny, pudr, tampónky na umývání očí, nosu, uší, toaletu, misky na jídlo a pití, mapku města, potvrzenou přihlášku, potvrzení o očkování a veterinární prohlídce… no prostě je toho opravdu spousta, na co musí člověk myslet...

2.jpg5.jpg1.jpg

Den před výstavou jsme museli Baby pořádně vykoupat. Tím jsme ji tedy vůbec nepotěšili, protože když ji koupeme, bere to jako velikou nespravedlnost a evidentně nechápe, že to vlastně děláme pro její dobro :-) Neustále se snaží ze sprchového koutu utéct. Naštěstí jsme dosud její pokusy vždy včas odhalili a nad kočičkou zvítězili. Po koupeli přijde pořádné osušení ručníkem a částečně i fénem. Závěrečné učesání už Babynce nevadilo. Češe se ráda a dokonce se všelijak nastavuje a hlasitě přede.

A je tu 3. květen - den výstavy ve Frýdku-Místku. Vstáváme ve 4:50, abychom mohli chvíli po 5té hodině vyjet. Naposledy jsme zkontrolovali seznam věcí, které si bereme s sebou, "rozloučili" se s Bienečkou, kterou čekal poprvé v životě den úplně o samotě - bez Baby, nasedli do auta a hurá do Frýdku. Baby ježdění autem nevadí, takže cestu snesla velice dobře. Ve Frýdku jsme byli poměrně brzy, chvíli po 7mé hodině. To bylo skvělé, protože zde zatím bylo jen pár vystavovatelů a my jsme mohli nechat Baby v klidu prohlédnout veterinářem, najít klec, odekorovat ji a začít uklidňovat kočičku, která se v nových, neznámých a stísněných prostorách zrovna moc necítila. Ze začátku byla ze všeho jaksepatří vyplašená, ale v průběhu dne se vcelku zklidnila. 

Na výstavu ve Frýdku se se svými kočkami přihlásilo víc chovatelů, než pořadatelé předpokládali. Místo odhadu 160 kusů koček se jich sešlo přibližně 220. Z toho důvodu se všichni vystavovatelé nevešli do jednoho sálu a část měla své zázemí s klecemi v jiné místnosti, v jiném patře. Hlavní sál byl v 1. patře, místnost vyhrazená pro zbytek chovatelů byla v přízemí. I my jsme patřili mezi tu část, která byla mimo hlavní sál. To pro nás mělo svá pozitiva i negativa. Chvíli jsme byli rádi, že máme větší klid a jsme ušetřeni toho mumraje nahoře a chvílemi nám bylo líto právě to, že jsme mimo hlavní dění.

3.jpg4.jpg6.jpg
Jedno negativum s velkým "N" však naše pozice mimo hlavní sál měla. Pořadatelům se v naší místnosti nepodařilo zajistit fungující reproduktor a tak nikdo z chovatelů neměl tušení, kdy má jít se svou kočičkou na hodnocení. Každou chvíli jsme museli vybíhat o patro výš a kontrolovat, zda se na lístečcích, které se začaly vyvěšovat u jména každého posuzovatele, neobjeví naše číslo. Zvyšovalo to, myslím, nervozitu všech chovatelů v přízemí… My jsme naštěstí posuzování nepropásli ani jednou. Ustavičně jsme se totiž střídali v "hlídkování" v hlavním sále.

 I když se Babynka v průběhu dne v kleci hodně zklidnila, rozrušila se opět při posuzování. To se jí moc nelíbilo - bála se, i když paní Steinhauser i pan Šanda k ní byli velice něžní. Na jejich přístupu ke kočičkám bylo vidět, že je mají opravdu moc rádi. Ale i přes Babynčin strach a nepříliš velkou ochotu se ukázat jsme byli výborní. Získali jsme ocenění V1 a dokonce i nominaci na BIS (Best In Show). Na jednu stranu jsme měli z nominace velkou radost, na druhou nám ji kazilo pomyšlení na vystresovanou Babynku, která určitě nebude nadšená z toho, že ji dáme samotnou do chladné klece, pak si ji budou podávat stewardi a posuzovatelé a to všechno budeme moci sledovat jen z dálky. Ale jak se dalo čekat - kočička i toto posuzování přežila ve zdraví. Další ocenění jsme nedostali, ale abychom pravdu řekli, vůbec nám to nevadilo - byli jsme hlavně rádi, že máme kočičku zpět a že se nemusí trápit ani o minutu déle :-)

 Babynka po celou dobu výstavy nic nejedla ani nepila. Docela nás to trápilo, ale věřili jsme, že doma, v klidu a bezpečí svůj příjmový deficit rychle dožene. A taky ano. Spolu s Bienou, která nás vítala překvapivě hlasitým mňoukáním, se vrhly k miskám se žrádlem a hned po jídle se samozřejmě nezapomněla pořádně napít. Docela nás překvapilo, jak vřele se naše dvě kočičky přivítaly. Bydlíme ve 4. patře panelového domu a jen co jsme vkročili do přízemí domu, začala Babynka vzrušeně mňoukat. Nechápali jsme proč - mysleli jsme si, že poznává domácí prostředí a už se nemůže dočkat, až ji vypustíme z přepravní klece, ale ve 3. patře jsme pochopili, že odpovídá na mňoukání Bienečky, která slyšela naše hlasy a mňoukala za dveřmi bytu jako o život. Jejich hlasový projev se snad poprvé v jejich životě nepodobal něžnému holoubčímu vrkání :-) Celodenní odloučení naše "holky" nejspíš opravdu pořádně zaskočilo, protože po zbytek večera byly pořád spolu a hrály si, praly se… no prostě jako by si chtěli vynahradit celý odloučený den.

No a náš celkový dojem z výstavy? …zatím se rozhodujeme, jestli ještě nějakou výstavu absolvujeme. Kočičky nemáme na chov, jen na mazlíčky a pomyšlení, že je stresujeme na dalších výstavách se nám zatím moc nezamlouvá. Takže co bude dál, to ještě uvidíme…
 
obrázek
Inzerce
Mainská mývalí kočička s PP - do chovu nebo na mazlíčka
Ch.s. Sudden Blazing nabízí na mazlíčka nebo do chovu nádhernou a vymazlenou mainskou holku jménem Itany, v barvě modrá želvovinová (modro-krémová). Očkovaná, prev. odčervená s KS a pěknou výbavičkou. Doživotní chovatelský servis je u nás samozřejmostí. Rodiče negativně testovaní na všechny dědičné a u tohoto plemene sledované nemoci. Pouze do výborných podmínek do bytu/domu! Kočičí kamarád podmínkou! Prosím pouze vážní zájemci! Více info na našich webových stránkách www.suddenblazing.es tranky.cz, e-mail: kelkerke@seznam.cz, 604 593 882
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Maine-Coon.cz, je bez písemného souhlasu provozovatelů stránek zakázáno.
Fotografie na úvodní stránce JW Beyrouth chovatelská stanice Beyrouth, CZ